Nejprve jsme navštívili informační centrum přečerpávací vodní elektrárny, kde nám pomocí 3D projekce představili princip fungování této významné technické stavby. Tím ale naše poznávání zdaleka nekončilo! Nahlédli jsme totiž také hluboko do nitra hory, kde jsme navštívili podzemní kavernu s Francisovými turbínami. Prošli jsme dlouhou podzemní chodbou a na vlastní oči se přesvědčili, jak velkolepé technické dílo se skrývá uvnitř hory. Pro žáky to byla jedinečná příležitost poznat elektrárnu nejen z pohledu návštěvníků, ale také zblízka a přímo v jejím technickém zázemí. Poté jsme vyjeli k dolní nádrži, a především k horní nádrži, která se stala jedním z hlavních zážitků celého dne.
U horní nádrže nás zpočátku přivítal pořádně studený a silný vítr, takže čepice putovaly hlouběji do čela a bundy se zapínaly až ke krku. Tedy alespoň u těch, kteří nepodcenili přípravu a pochopili, že do hor se člověk musí pořádně obléct. Ostatní si možná odnesli malé poučení pro příště! Naštěstí se vítr postupně utišil a na chvíli zavládlo téměř bezvětří. Mohli jsme si tak naplno vychutnat nejen nádherné výhledy do okolní krajiny, ale také pohled na samotnou horní nádrž – skutečný technický zázrak zasazený vysoko do hor.
Před námi se otevřelo nádherné panorama hlavního hřebene Hrubého Jeseníku. Viděli jsme Praděd, Petrovy kameny i vzdálený Králický Sněžník. Zvláštní podívanou nám připravila také mlha, pod kterou zůstaly ukryté Zábřeh i Šumperk. Zatímco my jsme si užívali slunečného počasí, města pod námi jako by zmizela pod bílou peřinou.
Exkurzi jsme si všichni moc užili. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí o fungování přečerpávací vodní elektrárny a zároveň jsme mohli obdivovat krásu podzimních Jeseníků. Protože nám při zpáteční cestě zbylo ještě trochu času, zastavili jsme se také ve Velkých Losinách, kde jsme navštívili výrobnu pralinek. Sladká tečka v podobě zákusku potěšila každého z nás.
Domů jsme se vraceli plní zážitků, nových poznatků a krásných vzpomínek na den, který nám ukázal nejen fungování jedinečné technické stavby, ale také krásu našich hor.
František Roch a Karel Drlík
